Když mramor není mramorem: co odhalil výzkum barokní scaglioly

Interiéry reprezentačních staveb a prostor byly již v minulosti dekorovány přírodním mramorem, ale také umělým mramorem nazývaným scagliola. Tento materiál byl připravován ze sádry, pigmentů a dalších příměsí a díky leštěnému povrchu vytvářel dokonalou iluzi přírodního mramoru. Chemické analýzy vzorků scaglioly ze 17. a 18. století, provedené na ÚTAM AV ČR, odhalily pestrou paletu pigmentů, stopy organických pojiv i různorodé složení podkladových malt. Zatímco v importovaném italském díle se vyskytuje sytě modrý azurit či indigo a jasně červená rumělka doplněná oranžovým suříkem, ve scagliolách vytvořených pro výzdobu českých barokních kostelů převládají železité pigmenty. Hematit a goethit dodávaly výzdobě teplejší, hnědočervené a zemitější tóny. Přítomnost klihu pak prozrazuje úlohu organických látek při zpomalování tuhnutí směsi, oleje a vosky vytvářely ochranný film na povrchu umělého mramoru. Studie je součástí výzkumného tématu Věci a materiály v pohybu v programu Strategie AV21 „Moc předmětů: Materialita mezi minulostí a budoucností“.